Válečná stenografie - úvod

Předpoklady těsnopisu pro použití ve zrychlené a také tajné komunikaci

Těsnopis (stenografie) je zjednodušené písmo, které umožňuje pomocí několika málo tahů zachytit velké množství informací. A stačí k tomu jen tužka a papír.

O tom, jak se těsnopis využíval v první a druhé světové válce, je nejedna zmínka v literatuře. Že se těsnopis dá použít pro vojenské účely, dojde každému, kdo se mu trochu hlouběji věnuje. Předurčují ho k tomu některé jeho vlastnosti, které jsou ve válce nezbytné: rychlost, přesnost a nesnadná dešifrovatelnost.

Tyto vlastnosti pozvedla na vyšší úroveň jeho modifikace (tzv. druhostupňové krácení), která byla poprvé oficiálně publikována v r. 1952. Zatímco základní Herout-Mikulíkova soustava, která byla zavedena v r. 1921, umožňovala rychlejší a snadnější zápis oproti předchozí Gabelsbergerově soustavě, druhostupňovým krácením se dosáhlo zachycení až abnormálně vysoké rychlosti diktátu - 200 slov za minutu - a to rekordmanem v českém těsnopisu Milošem Matulou v r. 1957.

Zdroj: Miloš Matula: Moderní těsnopis, SPN, 1983

Něco všeobecně o naší těsnopisné soustavě

Gabelsbergerova soustava byla původně určená pro německý jazyk a jeho aplikace pro český jazyk byla používaná u nás asi od poloviny 19. století. Těsnopis - aby dobře sloužil svému účelu - musí být šitý na míru danému jazyku. Proto byla potřeba vytvořit původní českou soustavu. A tím je Herout-Mikulíkova soustava, která se používá dodnes, například v Parlamentu ČR.

A jak je to s tou dešifrovatelností?

Písmo psané soustavou HM je v podstatě dešifrovatelné pomocí abecedy, i když přečíst stenogram po někom jiném není až tak jednoduché. Začátečník má mnohdy problém ho přečíst i po sobě. Mám známého, který si kdysi své poznámky z přednášek na vysoké škole psal těsnopisem, a když přišlo zkouškové období, měl docela problém se z nich učit.

Pokud je písmo krácené základním způsobem, to už tak jednoduché není. K tomu jsou potřebné určité základní znalosti z těsnopisu, přes noc se to člověk nenaučí, pár týdnů se tomu věnovat musí. Ale jestliže již zná základní pravidla, dokáže identifikovat, zda se jedná o začátek slova, anebo o konec apod., a dokáže si podle poloh jednotlivých znaků a z kontextu domyslet, co tam chybí.

Pokud je však použito druhostupňového krácení, schopnost rozluštění se neobejde bez několikaletého pilného studia. Pokud odhlédneme od toho, že člověk, který má jen zběžné znalosti o těsnopisu, má problém někdy znak vůbec správně identifikovat, kouzlo tohoto druhu krácení spočívá v tom, že pro něj neexistuje žádná "abeceda". Je to soubor tisíců zkratek, a pravidel pro krácení je tam mnohem víc než v základní soustavě. Navíc na první pohled ze stenogramu ani není jasné, jakou část slova určitý znak přestavuje, anebo jestli se jedná o soubor slov. Mnohdy znak obsahuje hlásky, které se v daném slovu ani nevyskytují - např. znak "fr" v základní soustavě představuje druhostupňovou zkratku pro "náš".

Rozluštění dále stěžuje i to, že určitý znak může mít mnoho významů, podle toho, které pravidlo se zrovna použije, a úspěšnost rozluštění záleží na schopnosti vidět stenogram jako celek a umět rychle kombinovat různé možnosti. A pravidla při druhostupňovém krácení jsou tak neobvyklá a rozdílná od prvostupňového krácení, že se na první pohled zdá, jako by tam snad žádná pravidla ani neexistovala. Takže ani vyluštění první věty nám nedá vodítko na vyluštění zbytku stenogramu. Než by to člověk vyluštil, daná zpráva už by dávno pozbyla svojí aktuálnosti, anebo by už bylo dokonce po válce.

V dnešní době druhostupňové krácení ovládá jen hrstka lidí, používají jej především parlamentní stenografové. Ale těch, kteří znají základní soustavu, také není o moc víc.

Výše zmíněné výhody těsnopisu se dají úspěšně využít i v kombinaci s moderními technologiemi, u elektronických zpráv psaných běžným písmem, pokud odesílatel i příjemce těsnopis ovládá na vysoké úrovni. Nebudu rozebírat jak, ale stačí být trochu kreativní.

Další výhodou těsnopisu je, že si ho každý může přizpůsobit svým potřebám, používat vlastní zkratky atd. Pokud takovým způsobem nějakou informaci "zašifruji", nerozluští ji ani profesionál, zejména když nezná kontext.

Jak se těsnopis používal ve válce

Těsnopis se používal nejen na rychlé vyřízení rozkazů, kde se využívala např. výhoda kratších telefonních hovorů, ale šifrovaly se i zprávy, např. zakomponováním těsnopisných znaků do dopisu psaného latinkou, aby příjemce věděl, že zpráva byla psána pod nátlakem.

O konkrétním využití těsnopisu v první a druhé světové válce se dočtete v článcích v rubrice Válečná stenografie.

Některé možnosti šifrování těsnopisné zprávy do textu, obrázku anebo číslice naleznete na stránce Těsnopisné rébusy.

Chcete-li vidět videoukázku těsnopisu, klikněte zde.

Pro více informací se podívejte do sekce "Články".