Těsnopisné abecedy

Přehled těsnopisných soustav

Pro ty, kteří chtějí vědět, jak hluboké jsou kořeny lidské touhy po zachycení mluvené řeči písmem

Při tvorbě této stránky jsem čerpala informace zejména z knihy "Dějiny těsnopisu" od Jana Petráska (SPN, 1973). Uvádím přehled těsnopisných soustav od starověku až po současnost, okolnosti jejich vzniku a jejich využití. Také se zde dozvíte, která krajina má nejstarší parlament na světě.

Fotografie islandských ledovců jsou publikovány s laskavým svolením autora fotografií pana Jiřího Kolbaby, fotografa a cestovatele.

Český a slovenský těsnopis i s přehlednou tabulkou Herout-Mikulíkovy soustavy najdete na kartě ČS těsnopis.

Zajímá-li vás podrobná historie českého a slovenského těsnopisu a i ostatní české a slovenské těsnopisné soustavy, navštivte web Těsnopisné městečko.

Úvod

   Základní podmínkou pro rozvoj kultury a civilizace je vedle řeči písmo. Zpočátku to byly jednoduché obrázky, které reprezentovaly nějakou myšlenku, později již pouze slovo (slovní písmo), a postupně vzniklo písmo slabičné a nakonec hláskové.

   Snad všechna písma nejstarší doby měla variantu úplnou (kaligrafickou) a rychlopisnou s prvky krácení. Jako nadstavba obyčejného písma vznikl těsnopis, který používá jednodušších znaků a jeho úkolem je především zaznamenávat mluvenou řeč, ale v historii se využíval často i jako tajné písmo. Potřebu těsnopisného písma obyčejně vyvolávala určitá situace a úroveň veřejného života. V novější době těsnopis sloužil i jako poznámkové písmo duševně pracujících lidí.

   Jako obyčejné písmo, i těsnopis prošel vývojem od slovního, přes slabiční až po hláskové písmo (17. století). Novodobé těsnopisné soustavy rozdělujeme na geometrické a kurzívní (grafické). Geometrické používají geometrické tvary, kdežto kurzívní se snaží přiblížit se stylu psaní obyčejným písmem se střídáním pohybů shora dolů a naopak, v přibližně stejném směru.

   Geometrické soustavy vznikaly na přelomu 16. a 17. století v Anglii v dobách rozvoje knihtisku a byly vytvořeny z prvků, ze kterých jsou složena velká tiskací písmena latinské abecedy (přímka, kružnice, smyčka, klička, tečka).

   Kořeny kurzívních soustav jsou v 19. století v Německu. Obyčejné písmo tehdy nabylo plynulé podoby a za těsnopisné znaky byly voleny úseky obyčejných písmen. Kurzívní soustavy se ukázaly jako šikovnější, protože i v mnoha zemích, kde převažovaly geometrické soustavy, se buď přešlo na kurzívní styl, anebo byly alespoň pozorovány snahy o přiblížení k některým prvkům kurzívního stylu.

Starověk

Řecko

   Počátky řeckého těsnopisu se kladou do 4. století před n. l. Boj za svobodu přiváděl na vysokou úroveň řečnictví a s tím vyvstala potřeba zachytit mluvené slovo. Tato doba je charakterizována působením velkých filosofů Sokrata, Platona a Aristotela.

   Z této doby pochází tzv. akropolský kámen a desky delfské, na kterých byl zachycen text, který představoval jakýsi předstupeň těsnopisu. Šlo o slabičné písmo, kde samohlásky byly vyznačovány svislými znaky a k nim se připojovaly souhlásky (akropolský kámen), resp. o znaky pro skupiny 2-3 hlásek (delfské desky).

   V antickém Řecku byly písemně zaznamenávány přednášky učenců, církevní kázání, procesy mučedníků, soudní i teologické spory a koncily. Jsou zachovány papyrusové listy a destičky pokryté voskem z 2.-8. století n. l., do nichž se ryly znaky kovovými pisátky.

Řím

   Potřeba rychlého záznamu veřejných projevů, podobně jako v Řecku, souvisela s vyšším stupněm organizace římské říše a vyšší úrovní řečnictví. K nejvyššímu stupni dokonalosti povznesl řečnické umění Cicero, a proto není náhodou, že právě v jeho okolí se objevuje první skutečný systém římského těsnopisu. Jeho autorem je Marcus Tullius Tiro (103-4 př. n. l.), původně otrok, později osobní tajemník Cicera.

   Tironské noty byly stenografií slovní, tzn. pro jednotivé slovo byla zvláštní "nota". Znaky pozůstávaly z písmen latinské i řecké abecedy a podle modifikace tvaru, sklonu apod. bylo možno symbolicky naznačovat následující hlásky ("a" nebo "o" šikmým napsáním napravo, "e" šikmým psaním nalevo, "i" kolmou polohou). Následně vzniklo několik "vylepšení" této soustavy, kdy se nakonec počet not pohyboval kolem 12 tisíc, plus asi 300 znaků pro předložky a předpony a 600 pro zakončení! Samozřejmě čím víc znaků, tím hůře se to učí...

    První historicky doložené použití těsnopisu v Římě sloužilo 5. prosince r. 63 př. n. l. k zapsání obžalovací řeči Catonovy proti Catilinovi. Těsnopisu se užívalo i v římském vojsku ve funkci tajného písma.

   Stenografům se říkalo "notarii" a jejich úkolem bylo pořizovat protokoly císařského konzistória, zapisovat výslechy při důležitých procesech a jednání důležitých církevních synod a koncilů. Psalo se na dřevěné tabulky pokryté vrstvou vosku, do něhož se ryly noty pisátky z kovu nebo ze slonoviny. Rychlost nic moc, ale údajně v té době bylo tempo řeči pomalejší než dnes...

   Po rozpadu římské říše r. 476 n. l. se používání těsnopisu udržovalo zejména v klášterech, ale jelikož byl těžko naučitelný, jen málo žáků své učení úspěšně dokončilo. V 10. a 11. století se přestal používat úplně.

Středověk

   Křížové výpravy ve středověku neposkytovaly příležitost k významným řečem, proto se nejevila ani potřeba písma k zaznamenání řeči. V oblastech dřívější latiny vznikaly nové národní jazyky, jejichž mluvnická norma se teprve začínala konstituovat. Tironské noty se používaly jen jako tajné písmo a ze záliby je studovali někteří mniši v klášterech.

   Renesanční proudy ve 14. a 15. století obrátily pozornost ke starověké vzdělanosti a přinesly i nový zájem o tironské noty na evropské pevnině. Náboženské spory a nástup reformace v 15. a 16. století pak oživily zájem o zkrácené písmo. Nové jazyky (zejm. němčina, francouzština, italština a angličtina) měly již poměrně ustálené gramatické formy, ale ve vědě, právu a církvi však zůstávala vedoucím jazykem latina. Proto i kázání Martina Luthera a jiných reformátorů byly překládány a zapisovány v latině a ne v národním jazyce.

   V Anglii v 16. století v souvislosti s převratnými politickými událostmi vznikly různé soustavy tajného písma, které se používaly v diplomacii a v armádě.

   Autorem první knihy anglického rychlopisu (1588) je Timothy Bright. Zvláštností tohoto systému je, že obsahoval pevné znaky pro 538 slov a ostatní slova se odvozovala. Buď jejich synonymy nebo slovy podobnými, a to tak, že se napsal znak pro základní slovo, vyznačilo se počáteční písmeno nového slova a podle jeho polohy se vyjadřovalo, zda se jedná o slovo příbuzné či rozdílné (viz "winter x summer" na obrázku výše). Údajně touto soustavou byla zapisována některá dramata Shakespearova přímo při představení, autor je totiž tehdy nevydával.

Novověk

Velká Británie

   Tajné písmo bylo v Anglii základem k novodobému těsnopisu ve vlastním slova smyslu. Koncem 16. a v  17. stol. se Anglie stala světovou námořní velmocí, v níž docházelo k pozoruhodným pokrokům v hospodářství, ve vědě a v literatuře.

   Anglický jazyk již nabyl ustálené normy a bohaté výrazovosti. V r. 1586 vyšla první anglická gramatika. Pociťovala se potřeba rychlého písma k zápisu světských i církevních shromáždění, soudních přelíčení i divadelních her.


Starogeometrické soustavy

   V r. 1602 vydal londýnský farář John Willis knížku o těsnopisu, přičemž jeho zásady představovaly velký převrat v oboru vůbec. Zdůraznil pevnou abecedu a tím učinil podstatný krok na cestě od slovního k hláskovému charakteru těsnopisu (ve starověku to již zavedli Féničané ve svém obyčejném písmu). Co se týče samohlásek, na začátku slova je vypisoval, na konci slova k jejich vyznačování používal tečky v různých polohách a uprostřed slova je vyznačoval pouze symbolicky polohou následujícího znaku. Mimoto používal i "větné krácení" ve smyslu vynechávání slov.

   V době, kdy se šířila v Anglii Willisova soustava, byl tam Jan Amos Komenský, který se ve svém dopise z r. 1641 zmiňuje o užívání zvláštního zkráceného písma (používá pojmu steganografie, což znamená tajnopis):

   Valná část mladších i starších mužů zaznamenává si kázání perem, a to doslova. Bylo tu totiž před 30 lety (za Jakuba) vynalezeno a již i na venkov proniklo rychlopisné umění, jež oni nazývají steganografie, jímž (ne pomocí písmen, nýbrž značek značících celá slova) rychlost jazyka rukou napodobují. Učí se pak onomu umění ve městech skoro všichni, jakmile se naučili obyčejnému písmu ve škole, přidávajíce asi rok k naučení steganografie.

   Vznikly i další starogeometrické soustavy, ze kterých bych pro zajímavost jmenovala tu od Williama Masona, který např. rozlišoval příbuzné hlásky velikostí ("b x p") nebo zesílením ("s x z"). Jeho abecedu (a také vlastní úpravu této abecedy) používalo i 5 generací rodiny Gurneyů ve službách anglického parlamentu od 18. až do 20. století. Gurneyovou soustavou stenografoval i Charles Dickens jako parlamentní zpravodaj v  první polovině 19. století a své zkušenosti humorně líčí v románě David Copperfiled.


Novogeometrické soustavy

   Významným autorem jedné z novogeometrických soustav je londýnský lékař John Byrom. Tato soustava vyšla v r. 1767. Navrhoval psát slova jen souhláskami a samohlásky naznačovat, jen pokud je to nutné, tečkami. Tato myšlenka se plně prosadila a zatlačila formy Willisova písma.

 Mezi nejúspěšnější pokračovatele Byromovy soustavy a zároveň mezi nejčelnější anglické těsnopisné autory patří Samuel Taylor. Při tvorbě soustavy byl veden zásadou největší jednoduchosti. Pro každou souhlásku zavedl jediný znak. Samohlásky naznačoval jen na počátku a konci slov tečkou bez rozlišení polohy. Výhodou byla snadná naučitelnost a psatelnost, nevýhodou však její obtížná čitelnost. Jeho učebnice (1786) se značně rozšířila i v Severní Americe a vznikly převody jeho soustavy na evropské pevnině. Značně se uplatňovala v anglickém parlamentě.

   Taylorova soustava měla předpoklady stát se jednotným těsnopisem, až do doby, kdy nastoupil Isaac Pitman se svou vlastní soustavou, kterou vydal v r. 1837 a kde uplatnil fonetické psaní. Také zavedl zesílení, kterým odlišoval hlasově příbuzné hlásky ("t x d", "k x g", "p x b") a dlouhé a krátké samohlásky, dále symbolizaci v podobě zvětšení nebo zmenšení znaků a "frazeogramy", což byly zvláštní znaky pro časté slovní obraty.

Video ukázka Pitman shorthand zde:

https://www.bbc.com/news/magazine-34603886

   Jeho soustava se rozšířila ve všech anglicky mluvících oblastech, ale např. i v Japonsku a v Jižní Americe. Pitmanova škola začala vydávat první těsnopisný časopis vůbec (od r. 1842).  Jeho soustavě se učily milióny lidí (ročně více než 100 tisíc). Tato soustava znamená vyvrcholení ryze geometrických soustav v anglicky mluvícím světě. Její pozice však byly podstatně zúženy polokurzívní soustavou Greggovou.

   John Robert Gregg, těsnopisec irského původu, přišel se snadnější těsnopisnou soustavou, než jakou byla soustava Pitmanova, a používá se dodnes. Svou první knihu vydal v r. 1888 v Americe a do Anglie svou činnost přenesl  v r. 1913.


Video ukázka Gregg shorthand zde:

https://www.youtube.com/watch?v=inTf7SM0zaM&t=87s


   Znaky přímkové používal jen ve sklonech obvyklých v kurzívních soustavách, vyhýbal se vzpříčením. Pro řadu frekventovaných hlásek (k, g, l, m, n, d, t) zvolil vodorovné znaky nebo šikmé vlasovky. Tím jeho písmo přímo dynamicky ubíhá kupředu. Samohlásky naznačuje kruhovitými tvary, souhlásky mají zásadně jen po jednom znaku, prakticky nepoužívá symbolizace, příbuzné hlásky rozlišuje velikostí, zesílení nepoužívá.

Francie

  Ve Francii nastoupil těsnopisný vývoj podstatně později než v Anglii. Zvláštních geometrických značek používal např. filosof a matematik Blaise Pascal (17. století), nebylo však zjištěno, zda šlo o těsnopis.

 Autorem první soustavy založené na geometrickém principu byl duchovní Jacques Cossard a na veřejnost s ní vystoupil roku 1651. Samohlásky vypisoval a v soustavě rozeznával 3 stupně: Na prvním se řídil pravidly obyčejného psaní, na druhém uplatnil fonetické psaní a na třetím krácení. Nebyl však příliš úspěšný.

  Potřebu těsnopisu vyvolala zejména Velká francouzská revoluce. Průkopník Jean Félicité Coulon, insipirován studiem tironských not sestavil slovní těsnopisné písmo. Po vzoru angličanů přešel později k písmu slabičnému a pak k hláskovému. Své výsledky publikoval r. 1788. Nevýhodou jeho písma bylo, že slabiky nespojoval, což bylo na úkor rychlosti. Zápis trval dvojnásobnou dobu, než jeho přednes, nedovoloval tedy doslovný zápis. Avšak proti obyčejnému písmu to byl přece jen pokrok, a také díky jeho rozsáhlé propagační činnosti zvýšil zájem o těsnopis a pozdější těsnopisní autoři mohli sklízet plody jeho neúnavného působení. Zajímavostí je, že poté, co přijal místo důstojníka v Napoleonově armádě, po bitvě u Lipska r. 1813 skončil jako francouzský zajatec a zemřel na samotě Šabata u Poděbrad.

   Nejrozšířenější ve Francii je soustava, jejíž autorem byl duchovní Émile Duployé. Podařilo se mu těsnopis velmi zpopularizovat a značně zjednodušit. Dokonce měl ambici, aby jeho soustava nahradila obyčejné písmo, to se však nestalo. Definitivní podoba jeho soustavy vyšla v r. 1867. Podle Pitmanova vzoru je fonetická a jelikož francouzština je na rozdíl od angličtiny bohatá na samohlásky, věnoval jim velikou pozornost. R. 1872 založil v Paříži těsnopisný ústav a stal se jeho předsedou. Postupně se však dostával do stále větších sporů s praktickými těsnopisci, kteří jeho krácení považovali za nevyhovující a nakonec pod vedením nového předsedy ústavu vydali vlastní návod spřežek a zkratek, kterou nazvali metagrafie. Duployé tyto změny neuznával a prosazoval vlastní úpravu své soustavy. Neúspěšně, a nakonec se stejně uplatnilo spojení základního písma Duployého s metagrafií propagovanou ústavem.

   Duployého soustava se dostala např. do Alžírska, Maroka a Lucemburska, kde se stala převažující soustavou. Na kongresu Interstena v Paříži v r.  1965 ze 38 stenografů činných ve francouzském Národním shromáždění psalo 21 soustavou Duployého, 14 Prévostovou-Delaunayovou a 3 Parisovou-Guéninovou.

Německo a Rakousko

   V době, kdy v Anglii byl těsnopis již značně rozšířen a ve Francii vznikaly první těsnopisné soustavy, nebylo v Německu a Rakousku nic známo. Jen ve vědeckých kruzích se pociťovala potřeba zjednodušit a zrychlit písmo. První německá těsnopisná učebnice byla vydána v r. 1678, tato soustava byla - jak jinak - geometrická.

  V době hospodářského vzestupu Německa ke konci 18. století nastává vhodnější doba i pro těsnopis. Po období napoleonských válek se ustavovaly na území jižního Německa zákonodárné sbory, které vyvolaly potřebu parlamentní stenografie.

   Vzniklo několik soustav po vzoru Taylorovy soustavy, které ji převzaly více nebo méně otrocky. Výrazným nedostatkem z hlediska čitelnosti bylo nedostatečné vyznačení samohlásek. U jedné z nich byla alespoň snaha přihlédnout k charakteru německého jazyka zavedením zvláštních znaků pro složky, předpony a zakončení. Avšak vzhledem k tomu, že byl jeden znak pro celou skupinu složek, čitelnost byla zhoršená. Tyto soustavy vyžadovaly značné kombinační nadání a byly tedy pro širší kruhy nepoužitelné. Až Horstigova soustava se dočkala praktického uplatnění.


Grafická soustava F. X. Gabelsbergera

   Za zakladatele kurzívních soustav je považován Franz Xaver Gabelsberger, zaměstnanec bavorské státní správy a později stenograf bavorského sněmu. Jeho práce byla revoluční, protože obrátila vývoj těsnopisu zcela novým směrem. Místo geometrických tvarů (dědictví matematického 17. století) zavedl do své soustavy tvary obyčejného písma a tím zatlačil dosavadní geometrické soustavy. Své dílo vydal po 17letém úsilí v r. 1834.

   Při volbě znaků přihlížel k jejich frekvenci, častým hláskám přiděloval znaky jednodušší a psatelnější. Kladl důraz na jasné a rychlé napsání souhlásek, samohlásky splývaly se souhláskami nebo byly nazančovány symbolicky (i zvýšením, "u" snížením, "o" a ö"  vydutím, "a" zesílením, "ü" propsáním sousedních znaků). Použil také inverzi (změnu pořadí hlásek). Ve své tvorbě uplatnil velké množství nejrozmanitějších grafických prostředků, což poskytlo jeho následovníkům bohaté prameny pro vybírání.

   V Gabelsbergerově soustavě se vytvořily 3 směry: konzervativní škola mnichovská, která lpěla na neměnnosti jeho díla, prakticky pokroková škola vídeňská (v Rakousku propagoval G. soustavu Čech Hynek Jakub Heger, který v r. 1849 založil vídeňský spolek), která propracovávala soustavu jako písmo debatní, a teoreticky pokroková škola drážďanská, která usilovala o určité zjednodušení a použitelnost pro širší okruh stenografů.

   Kvůli názorové nejednotě docházelo mezi nimi k zápasům. Přišly tedy snahy o sjednocení a nakonec na sjezdu v Drážďanech v r. 1857 byly stanoveny zásady psaní, které nebyly podstatně měněny více než 40 let. Pokračovali však návrhy na změny a také snahy o německou jednotnou soustavu.

   Po celé století zaujímala Gabelsbergerova soustava výlučné postavení v oblastech jižního a středního Německa a v německy mluvících zemích Rakouska. Masově se rozšířila, byla převedena do 35 jazyků evropských i mimoevropských. O jeho převod do češtiny se zasloužil H. J. Heger a později zdokonalený český převod sloužil za vzor pro jiné slovanské jazyky.

    Druhá nejpopulárnější soustava v Německu byla soustava Stolzeova, jejíž doménou bylo předevím Prusko, severní Německo a německy mluvící Švýcarsko. Někteří stoupenci vytýkali těžkou naučitelnost a snažili se o zjednodušení např. zmenšením počtu samoznaků. Část z nich nesouhlasila a tak se rozštěpili na starostolzeány a novostolzeány, dalším štěpením vznikli středostolzeáni. :-)

   V Německu vzniklo několik set těsnopisných soustav. Některé z nich zanikly s rychlostí úměrnou jejich vzniku. Roztříštěnost působila nemalé nesnáze, pokračovaly tedy tendence o dosažení jednotné německé soustavy, byla prováděna statistická šetření o frekvenci slov, slabik a hlásek v německé řeči, výzkumy se prováděly na 110 pracovištích po více než 5 let. Byl zpracován obsáhlý statistický materiál.


Německá jednotná soustava

   Již v r. 1900  padl návrh na splynutí  dvou vedoucích těsnopisných soustav, ale až v r. 1920 se podařilo překlenout rozdílné názory těchto škol. Výsledkem těchto dlouholetých snah byla německá jednotná soustava (Deutsche Einheitskurzschrift), která oficiálně vstoupila v platnost v r. 1924 a v r. 1926 byla úředně zavedena jako povinná na všech německých školách. Téhož roku ji oficiálně přijalo i Rakousko. Souhlásková abeceda byla s malými změnami přejata ze soustavy Gabelsbergerovy, a ve vokalizaci se uplatnilo řešení odpovídající duchu soustavy Faulmannovy a Stolzeovy-Schreyovy: samohlásky se naznačují zesílením, oddálením nebo posunutím polohy následujícího znaku.

   Plně se za jednotnou soustavu postavila po uchopení moci H... "le (REM)" na ... ská vláda. Po pádu na... (mu) vznikly 3 oficiální formy. V NDR se soustava revidovala v r. 1946 a pak v r. 1970, kdy se písmo rozčlenilo na poznámkové, diktátové a debatní. V NSR byla revidovaná verze zavedena v r. 1968 a v Rakousku v r. 1969.


   V Drážďanech je největší těsnopisecká knihovna na evropském kontinentě. Vlastní 40 tisíc svazků odborné těsnopisecké literatury domácí i zahraniční.

Rusko

   Počátky těsnopisného vývoje jsou charakterizovány převody francouzských soustav, které byly - jaké překvapení - geometrické. :-) První taková učebnice byla vydána v r. 1792. Původní ruskou geometrickou soustavu se pokusil vytvořit generál M. Ivanin, publikoval ji v r. 1858. Nabízel ji i Čechům, ale jeho snahy nenalezly odezvu. V Rusku byl také jen velmi malý zájem, protože v této době ještě nebyly podmínky pro širší uplatnění těsnopisu.

   Potřeba těsnopisu se objevila v 60. letech 19. století v souvislosti se zrušením nevolnictví a zavedením soudní reformy, která předpokládala nové soudy s ústním jednáním. Do Německa byl vyslán baron Tornau, aby tam studoval německé soudnictví. Při své práci se seznámil s těsnopisem a převedl v letech 1863-64 soustavu Gabelsberberovu do ruštiny. Od té doby se začalo užívat soustav kurzívních.

   Vzniklo několik převodů Gabelsbergerovy soustavy, ale i jiných německých soustav. Těsnopis se intenzivněji začal používat po revoluci v r. 1905 ve státní dumě. V té době byla vyžadována rychlost jen 80 slov za minutu.

   Významný rozvoj těsnopisu nastal po Velké říjnové socialistické revoluci (1917) v souvislosti s budováním sovětského státu a přestavbou politického, hospodářského a kulturního života, k zapisování sjezdů, konferencí a zasedání různých institucí. Požadavky na rychlost se zvýšily na 110 i více slov za minutu. Roztříštěnost v těsnopisných soustavách však komplikovala výuku i stenografické výkony. Ve 20. letech 20. století se učilo v SSSR asi 10 různým soustavám. Sami těsnopisci si postavili požadavek jediné soustavy.


    Asi po 8 letech snažení v r. 1933 sovětská vláda rozhodla, že jako jediná státní těsnopisná soustava se zavádí soustava Sokolovova (Gosudarstvenaja jedinaja sistema stenografii = GESS). Tato soustava je kurzívní a opírá se o rozsáhlý vědecký výzkum v oblasti biomechaniky písma, jazykovědy, matematiky atd.


Autor GESS Nikolaj Nikolajevič Sokolov
Autor GESS Nikolaj Nikolajevič Sokolov

   Sokolovovo dílo je vedle Matulovy Teorie a praxe těsnopisu jedním z nejpropracovanějších děl věnovaných základním principům těsnopisu.

    Po 2. světové válce se obrátila k těsnopisu zvýšená pozornost z vládních míst. V r. 1946 vyšlo vládní nařízení, které uložilo ministerstvu školství vypracovat program vyučování těsnopisu. Sovětský průmysl zahájil též výrobu ruských těsnopisných strojů.

Nádherná prezentace o ruském těsnopisu: https://en.ppt-online.org/458740

    Ve většině svazových republik se začala používat adaptace GESS, zejména na Ukrajině a v Uzbekistánu. Lotyši mají původní soustavu od Janise Roze, ta se používala v lotyšském sněmu až do jeho rozpuštění v r. 1934. Na jejím základě byla vypracována jednotná soustava pro lotyšský jazyk (základní 1952, debatní 1954). U Litevců a Estonců převládaly převody soustavy Stolzeovy-Schreyeovy, ale v Litvě získal půdu také převod Rozeho. V Moldávii sestavila v r. 1958 těsnopisnou soustavu Jadvyga Jackunieneová. Její zvláštností je to, že píše celé věty bez přerušení, a tím odpadají tečky na konci vět. Vznikly převody GESS i do gruzínštiny, arménštiny, abchazštiny a turečtiny.

Těsnopis mě baví
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky